Piramida Atlantik atanapi Pelajaran Sejarah Terlupa - terjemahan video

17. 06. 2017
Konperénsi internasional ka-6 ngeunaan exopolitics, sajarah sareng spiritualitas

Instrukce bohů 

Nedávno byl ukončen největší společný výzkumný projektspecialistů NASA a francouzských vědců za poslední roky. Jeho výsledky se staly senzací. Když byla provedena analýza snímků z kosmu, všichni účastníci projektu dospěli k názoru, že před 25 tisíci lety Země prožila globální jadernou válku. Předmětem výzkumu se stalo více než sto kráterů po celém světě. Dobu, kdy mohlo dojít k této gigantické katastrofě, vědci určili pomocí radiokarbonové metody datování (též uhlíková nebo radiouhlíková metoda; je založena na výpočtu stáří z poklesu počtu atomů radioaktivního izotopu uhlíku 14C v původně živých objektech, pozn. překl.) geologických vrstev těchto kráterů. Bylo by možné předpokládat, že jsou to stopy po pádu meteoritů nebo asteroidů. Ale v souladu se všemi zákony geologie by v kráterech po asteroidech musela zůstat velká koncentrace iridia, který je také často nazýván meteoritní substancí. Právě tu ale vědci nenašli. Zato našli tektity, což je písek, který se vlivem obrovského tlaku a teploty, vysoké více než dva tisíce stupňů, změnil ve sklo.

Alexandr Koltypin: „Když studovali chemické složení tektitů, zjistili, že nejsou podobné. Jsou to mikroskopické částečky, podobné vulkanickému sklu o rozměrech mikronů, někdy milimetry či centimetry, které mají tvar aerodynamického odporu, což znamená, že letěly vzduchem avznikly při gigantickém tlaku a vysoké teplotě, ale nepodobají se svým složením látkám obsaženým v meteoritech, ať už se jedná a mikro nebo makroprvky, ani se nepodobají na látky v kometách. Ale podle provedeného výzkumu se podobají částicím, které vznikly při atomovém výbuchu v Nevadě. A tyto tektity i jaderné trinitity, jak jim říkají v Nevadě, jsou ve své podstatě jedno a to samé.“

Vědci určili i sílu starodávných jaderných úderů – více než 500 tisíc tun TNT. Pro srovnání bomba v Hirošimě měla 20 tisíc tun. Odkud se ale na Zemi vzaly stopy po tak mohutných starodávných atomových výbuších? Cožpak před tisíci lety byla na Zemi válka, která změnila tvář naší planety? Kdo a s kým bojoval? Co všechno ve skutečnosti neznáme o vlastní minulosti? Při hledání odpovědí se výzkumníci obrátili o pomoc ke starodávným textům. Toto jsou řádky ze starodávného indického eposu Mahábhárata: „Je to neznámá zbraň, železný blesk, gigantický vyslanec smrti, který změnil v popel celý kmen Vrishnis a Andhakas. Zuhelnatělá těla dokonce nebylo možné identifikovat. Vlasy i nehty vypadaly, hrnce se rozbíjely bez zřejmé příčiny, dokonce i ptáci zběleli. V průběhu několika hodin se veškeré jídlo změnilo v jed. Pukar, který létal na palubě vimanu velké síly, vypustil na trojité město jenom jeden náboj, nabitý silou Vesmíru. Doběla rozpálený chrám, podobný deseti tisícům sluncí se vztyčil v jeho záři.“

To, co našli vědci, může změnit veškeré současné představy o historii pozemské civilizace. Ukázalo se, že ve staroindických textech nejenže je zmiňována nějaká zbraň obrovské ničivé síly, ale jsou zde dopodrobna popisovány bitvy, podobné scénám ze současných filmů o hvězdných válkách.

David Hatcher Childress: „Když čtete tyto eposy, je to to samé, jako když čtete vzrušující vědecké sci-fi. V eposech se mluví o strojích, které chrlí oheň a kterým se říká vimany. O strašlivých válkách a zbrani, která současnému člověku připomíná atomovou zbraň. Luk i střely Rámy představují zbraň nepředstavitelné ničivé síly, která může za několik okamžiků vymazat z povrchu Země celé město. Toto všechno je popisováno ve staroindických eposech.“

Nicméně Mahábhárata byla napsána minimálně před 4 tisíci lety. Odkud měli lidé, kteří tu žili dávno před naším letopočtem, takové znalosti? Jaké představy o hi-technologiích mohli mít starověcí Indové? Jak mohli s takovou přesností popsat účinek zbraně, která byla vynalezena až ve 20. století?

Alexandr Koltypin: „Každý zbraň působí jinak. Například brahmástra měla stejný účinek jako naše jaderná bomba. To znamená, že její výbuch byl jasný jako deset tisíc sluncí a těm, kteří to přežili, vypadaly vlasy i nehty a skrýt se před ním bylo možné jenom ve vodě, ale i tak se objevily těžké následky. Blesk boha Indry představoval kulatý reflektor a byl naváděn na cíl díky vibracím, díky zvuku objektů, které letěly vzduchem, a vyzařoval teplo z laserového paprsku, tzn., že ve své podstatě je to laserová zbraň.“

A co víc, ve starodávných eposech se přímo ukazuje na to, že zbraň patřila bohům, kteří létali ve svých vimanech jak v nebi, tak i mezi hvězdami. Cožpak před miliony lety existovaly technologie, které současní vědci doposud nemohou sestrojit? Jaké ještě unikátní znalosti jsou ukryty ve starých textech? Odpovědi na tyto otázky možná našli čínští výzkumníci. Nedávno vědci Čínské akademie věd zveřejnili senzační zprávu, ve které se říká, že za mnohé objevy v letectví a kosmonautice jejich země vděčí starým textům, napsaným před několika tisíci lety. Právě v nich vědci z Říše středu našli jedinečné technologie, které se ukázaly být použitelnými i dnes.

Alexandr Koltypin: „Popisovaly svět, který se dokonale lišil od toho našeho. Neměly nic společného. Klima bylo jiné, kontinenty byly jinak rozloženy i zbraně měli takové, které my dnes teprve vynalézáme a létali na strojích, které se velmi podobaly létajícím talířům, o nichž se tolik mluví. Kromě toho, že létaly nad zemí, se také účastnily se vojenských operací. Existuje hodně popisů toho, jak na nich cestovali do vesmíru.“

Vědci byli udiveni, když se jim text Vimaniky dostal do rukou. Tento manuskript byl opravdovým manuálem, popisujícím montáž létajících strojů. Přičemž popis není uváděn obecně, ale jde o nejpodrobnější vysvětlení složení motorů, druhů topiva, různých způsobů startů a přistání.

Alexandr Koltypin: „Skutečně jsou zde uvedeny návody, jak piloti musí řídit tyto stroje, co je třeba dělat, aby nedošlo k ozáření, jak ničit nepřátele, jak se chránit, jak se udělat stroj neviditelným. Jsou zde uvedeny podrobné instrukce, jak paralyzovat protiraketovou obranu protivníka!“

Německý letecký inženýr Algund Enbon provedl vlastní výzkum a zjistil, že v textu Vimanika Šastra jsou detailně popsány technické charakteristiky technicky vyspělých létajících strojů. V originále se jim říká vimany. Mohly se vznášet i viset ve vzduchu, pohybovat se nahoru i dolů, dozadu i dopředu, hnát se rychlostí větru nebo se přemísťovat na obrovské vzdálenosti v mžiku oka, rychlostí myšlenky. V traktátu se mluví o třiceti dvou tajemstvích, které musí při řízení vimanu znát pilot, dále je tu nevyhnutelná dieta, je zde rozepsána technika bezpečnosti řízení, a dokonce i to, jak se zachovat při srážce s ptákem. „Vimanem nazývali něco, co osvětlovalo nebe nebo od čeho se světlo odráželo. Když se na nebi v paprscích slunce objevuje letadlo, třpytí se a bliká. Přesně tak je to popsáno ve védách. Dále se tam píše, že vimany měly kola. Když se pohybovaly po zemi, zanechávaly po sobě stopy. Když startovaly, začal foukat tak silný vítr, že se chvěly domy, stromy vytrhával i s kořeny a sloni v panice utíkali pryč.“

Máme věřit starověkým traktátům? Existovaly vimany ve skutečnosti? A jakou roli sehrály v historii celého světa? Výzkumníci se ponořili do studia starodávných indických knih a našli podrobnosti. Ukázalo se, že zmínky o létajících strojích jsou obsaženy v mnohých textech staré Indie, včetně véd. Takto je popsáno přiblížení se těchto strojů v textu, který je datován ne později, než rokem 2500 př. n. l.: „Domy i stromy se chvěly a malé rostliny byly i s kořeny vyrvány ze země hrozivým větrem, jeskyně v horách se naplnily hřmotem a zdálo se, že se nebe roztrhá na kousky nebo spadne díky velké rychlosti a mohutnému řevu vzdušné posádky.“

Ve sto padesáti verších několika staroindických rukopisů našli výzkumníci zmínky o jednom a tom samém vimanu. Toto letadlo trojúhelníkového tvaru se skládá ze tří pater, má dvě křídla a tři kola, která se při letu zatahují. Viman řídí tři piloti a je schopný převážet množství lidí. A teď se podívejte. Washington, 2013. Americká NASA poprvé představuje prototyp principiálně nového civilního letadla. Trojúhelníkový tvar, tři šasi. Jeho autoři upozorňují, že se bude lišit od obyčejných civilních letadel vyšší rychlostí a menší spotřebou paliva. To bylo možné jenom díky kardinální změně jeho tvaru. Zdá se, že američtí konstruktéři sestavovali své supermoderní letadlo podle tisíce let starých nákresů. Model nese název X-48C a již nyní jej nazývají letadlem budoucnosti. Plnohodnotné modely tohoto letadla se objeví až v roce 2025. Ale již před pěti tisíci lety obyvatelé východu popisovali přesně takové letadlo jako každodenní jev. Jak je něco takového možné? Cožpak nás minulá civilizace natolik předběhla v rozvoji?

David Hatcher Childress: „Představte si, že nějakým způsobem ovládali technologie, mechanické nástroje, gigantické pily, stejné, jako dnes používáme my, které mohly řezat žulu jako teplý nůž máslo. Byli schopni přesunovat obrovské kamenné bloky, jako by pomocí nějakého levitačního paprsku nebo antigravitačních sil, které, jako mávnutím kouzelného proutku, zvedaly předměty do vzduchu a pak je naskládaly vedle sebe. To je neskutečný úspěch inženýrského myšlení, které doposud udivuje archeology na celém světě!“

Od konce 20. století výzkumníci i konstruktéři pozorně studují technické charakteristiky vimanů. Ve starých textech se mluví o tom, že se skládaly z několika druhů kovu a pracovaly díky tekutinám, mathu, rasa a anna. Při analýze těchto popisů sanskritolog z Kalkaty profesor Kondžu Lau (transkripsi fonétik) dospěl k závěru, že rasa je rtuť, mathu alkohol, vytvořený z medu nebo ovocné šťávy a anna alkohol z fermentované rýže nebo také rostlinný tuk. Analýza starodávných textů se přesunula z knihoven do vědeckých laboratoří. Vědci začali zkoumat vzorce slitin, uvedených ve starých knihách. Výsledky byly obdivuhodné. Na sympóziu Věda a technika starověké Indie vědec Narin Shath demonstroval tři zcela nové látky, které získal v laboratoři díky vzorců, popsaných ve Vimanice Šastře. Druhý vědec, specialista na sanskrt, se obrátil na ředitele indického vládního departamentu s prosbou spojit úsilí, aby se pokusili znovu vytvořit slitiny. V roce 1991 pak tyto slitiny prošly zkouškami, které u tohoto materiálu objevily dříve neznámé vlastnosti, což jej předurčilo k využití v dnešním leteckém průmyslu, kosmických přístrojích a v armádě. V září 1992 noviny India express zveřejnily článek o tom, že Vimanika Šastra je ve své podstatě návod na vytvoření super slitin v leteckém průmyslu v budoucnosti.

David Hatcher Childress: „Existovaly různé druhy těchto lodí, některé měly doutníkový tvar, byly to válce s okny po stranách, ale neměly křídla, jiné svým tvarem připomínaly disk, podobaly se tedy létajícím talířům. Další vimany měly křídla a hodně se podobaly dnešním letadlům. A byla ještě jedna jejich verze, která připomínala vrtulníky.“

Vědecký svět to zaujalo. Co mohli staří Indové vědět o reaktivní síle? Opravdu znali tajemství aeronautiky? Do výzkumu se zapojili západní vědci. Po několika letech pečlivého studia zveřejnili výsledek. V Kalifornii, v univerzitě v San José, kde probíhaly zkoušky olovnaté slitiny, popsané ve Vimanice Šastře, bylo zjištěno, že slitina pohlcuje 85% energie vyzařované rubínovým laserem a slitina mědi, zinku a olova je dobře kujná a silně odolná proti korozi. Kromě toho, podle instrukcí, popsaných ve starých textech, vědci vytvořili vysoce kvalitní keramický materiál, který po nevýznamné modifikaci umožňuje získat velmi jemné, kyselině odolné sklo. Vědecká obec nechápala. Copak to, v co nebylo možné uvěřit, je ve skutečnosti pravda a staré civilizace měly k dispozici mimořádně vyspělé technologie? Tato odhalení ničí všechny představy oficiální historie o minulosti lidstva.

Alexandr Koltypin: „Velmi se divím, proč tyto vědomosti, která se nám jako zázrakem dochovaly, nejsou vyučovány ve školách. Protože kdyby je vyučovali, pak bychom věděli o své minulosti. Nebyly by to nějaké iluzorní předpoklady, takové, které nemají žádný základ, ale z primárních zdrojů bychom se dozvěděli, jak je tato minulost popisována.“

A to zdaleka nebyly všechny objevy, spojené se staroindickými knihami. Jestliže popisy létajících strojů a mocných zbraní ještě nejsou zcela prostudovány a odborně prověřeny, pak svědectví z některých starých traktátů jsou již dnes současnou vědou sto procentně potvrzena.

Petr Olexenko: „Např. v textu Surya Siddhanta se nachází nejenom popis planet, tedy to, jak vypadají, z čeho jsou složeny, ale lze tu vyčíst i rozměry a vzdálenosti mezi jednotlivými tělesy naší sluneční soustavy. A všechny tyto vzdálenosti souhlasí se současnými vědeckými údaji. Jsou zde také uvedeny tabulky s opravami určitých dat a s jejich pomocí je možné vypočítat vzájemné postavení planet v jakýkoli den, a to jak dnes, tak dokonce i v budoucnosti, pokud přesně známe čas, který uběhl od začátku Kalijugi. A ta podle védické koncepce začala 18. února 3102 př. n. l.“

Ale jak starověké a z našeho pohledu primitivní národy mohly provádět tak složité propočty a navíc s takovou obdivuhodnou přesností. Možná, že tyto vědomosti se jim dostaly od nějaké jiné, vysoce rozvinuté civilizace, která existovala buď před nimi, nebo souběžně s nimi. A tito lidé byli jen pilnými žáky, kteří si pečlivě zapisovali všechno, co viděli a co se učili. Události popsané ve starých legendách znovu dokazují, že verze o tom, že Země byla před tisíci lety vystavena drtivému bombardování, je pravdivá. Geologové předpokládají, že se díky výbuchům voda ve světových oceánech dala do pohybu a vytvořila něco jako vír, který přinutil Zemi točit se kolem vlastní osy rychleji. Den, který dříve trval 36 hodin, se změnil na 24 hodinový.

Joachim Rittstieg: „Náš kalendář není tak přesný, jako ten mayský, mýlí se o 24 hodin každých pět tisíc let. To je příliš mnoho. Mayský kalendář chybuje jenom každých osm tisíc let, což je extrémně málo. Mayové ale upozorňovali na to, že přesnost jejich kalendáře je přesně osm tisíc let.“

Když vědci studovali texty různých národů, všimli si jedné zákonitosti. Mnohé mýty a eposy popisují prakticky jedny a ty samo události, jenom různými slovy. Znamená to, že katastrofy globálního charakteru současně probíhaly v různých částech Země? Podle názorů badatelů vysvětlení tohoto faktu je jenom jedno. Mýty a legendy jednoduše nejsou lidové výmysly, ale popisy reálných faktů a událostí. Při nerovnoměrném tempu rozvoje na různém území, lidé podle sebe přijímali a interpretovali všechno to, co se dělo okolo. Proto jsou v jedněch textech létající stroje nazývány vimany, v jiných vozy bohů, ve třetích létajícími koberci.

Piramida Atlanteans atawa poho palajaran sajarah

Bagéan séjén tina séri